Vydejte se procházkou po nádherných výhledech
Délka: 21 km
Vacov-Vítovce-Čábuze-Branišov-Onšovice-Horosedly-Ptákova Lhota-Vacov
Vacov je jakousi střediskovou obcí pro vsi pod Javorníkem. Kostel sv. Mikuláše je relativně nový, byl postaven ke konci 19. století na místě kostela staršího. Z něho se dochoval starý zvon pocházející ze slavné pražské zvonařské dílny mistra Brikcího. Nápis na zvonu v kostele zní: „Urozený pán Václav Koc z Dobrše s paní Ludmilou z Račína, manželkou svou, jakožto milovník náboženství křesťanského a kolátor záduší kostela sv. Mikuláše ve Vacově, dal jest pro památku svou a také paní manželky své, vedle možnosti pomoc a svolení, aby zvon tento nákladem osadníků k témuž záduší náležejících zdělán býti mohl. Stalo se skrza jednání urozeného pána Jeronyma Čtyřkolského z Volovice, úředníka na jeho Dobrši. Léta Páně 1588. Václav Koc z Dobrše a na Dobrši a Žichovicích, Lidmila Kocová z Račína. Brikcí zvonař z Týnberku v Novém Městě Pražském udělal.“
Starší, než kostel je tak pod ním stojící barokní kaplička zasvěcená sv. Nepomuckému. Dnes se Vacov skládá ze tří částí: Vacova, Vlkonic a Miřetic.
Miřetice se připomínají poprvé roku 1359 v přídomku Lukáše z Miřetic. Tento drobný feudál, jmenovaný v písemných pramenech ještě v letech 1367 a 1375, tady měl zřejmě dvorec se sídlem. Nástupem vladyckého dvorce bylo obnovené hospodářství vzpomenuté v zápisech závěrem třicetileté války. Jeho rozsah po barokních úpravách připomíná dosud katastrální plán z roku 1837 jako pravidelný útvar na obdélníkové parcele. Dvůr byl rozparcelován v druhé polovině 19. století na sedm dílů.
Památkou je i dům č. p. 13, který si postavil místní kameník.
V Ptákově Lhotě najdete roubené domy i chráněné javory. Za vsí stojí dodnes Žižkova sosna. Vypráví se, že tudy táhl Jan Žižka se svým vojskem a že se zde zastavil při dobývání hradu Dobrše. Dobývání hradu pozoroval od tehdy osamělé sosny. Byl prý tehdy ubytován u Škopků v Ptákově Lhotě. Tehdy vyslovil předpověď o sosně, že bude tak dlouho zelená, pokud bude žít poslední potomek rodu Škopků. Když rod na konci šedesátých let 20. století vymřel, strom opravdu uschl. Dodnes ho nikdo z úcty k pověsti neporazil.
V Horosedlech mají vedle kaple památník padlým z 1. světové války. Půvabná jsou i některá selská stavení. V nedaleké přírodní památce Čistá hora kvete na konci léta hořeček český. Ten roste i v PP Háje na severozápadních svazích bezlesého vápencového vršku nedaleko Onšovic. Svahy jsou zarostlé širokolistými suchými trávníkovými porosty s význačným výskytem vstavačovitých a jalovcem obecným s výrazným zastoupením válečky prapořité. Z dalších významných druhů se na lokalitě vyskytuje úročník bolhoj, vzácná kapradina vratička měsíční, devaterník velkokvětý, vítod chocholatý a violka chlumní. Pod Onšovicemi stojí na říčce Spůlce i při Kozinském potoce několik bývalých mlýnů.
V Putkově zaujmou šumavské lidové stavby s polovalbami a bedněnými štíty nebo roubený dům č. p. 14. Tři sta metrů východně od obce jsou pozůstatky středověkého tvrziště Hájek na místě snad laténského hradiště. Nálezy pochází ale až 12. století, ale osada je prvně písemně doložena až kolem roku 1400. Podoba lokality je značně atypická. Její jádro na rozšířené části ostrohu tvoří protáhlý skalnatý hřbítek, k němuž se na západní a jižní straně připojují terasovité, nevýrazně tvarované ploché stupně o výšce až 2,5 m. Zdá se, že hrádek chránilo jen dřevěné hrazení bez příkopů. Podle psychotronika Pavla Kozáka plnilo hradiště v druidských dobách psychotronickou funkci k očistě krajiny. Neplnilo tedy funkci opevňovací jako ostatní, ale funkci čistě kultovní.
O vsi Branišově je zmínka již v roce 1318, kdy Vilém Bavor věnoval ves spolu s dalšími strakonickému konventu maltézských rytířů. Branišovská studánka pramení na svahu kopce Kohoutová. Je k ní zaznamenáno několik zázraků. Dříve u ní stávala i malá kaplička.
Spolu se studánkou U Lizu a stašskou studánkou tvoří určitý magický trojúhelník.
Jižně od Branišova jsou skalky Dědek a Bába. Jsou to prý zkamenělé pozůstatky lidí. Bába byla zakleta, když se opozdila se svačinou sekáčům. Zkameněla a po čase se propadla do země. Dnes už ční nad zemí jen kamenná hlava. Až zapadne pod zem docela, bude konec světa. Dědek je zkamenělým uhlířem, který pod kopcem pálil v milíři uhlí.
V Čábuzích najdete bývalý hamr i srubová stavení, zejména čp. 15 a 27 stojí za zhlédnutí. Ves je zmiňovaná poprvé ve 14. století, kdy tu stávala tvrz. Nedochovaly se z ní ovšem žádné pozůstatky. Kaple sv. Cyrila a Metoděje pochází z druhé poloviny 19. století. V okolí Horského a Mladíkovského potoka jsou dochované rýžovnické sejpy, dnes památkově chráněny. Při cestě do Vítovců stojí památný kříž, mylně zvaný francouzský.
I ve Vítovcích na říčce Spůlce klapalo několik mlýnských kol. Byla tu i valcha. Dochovalo se několik hezkých starých stavení.
Klikem na mapu přejdete na podrobné trasování
