Měsíční kámen u Javorníka

Výraz menhir je keltský a znamená „vztyčený kámen“. Menhiry náležely k  stavbám, které vznikaly koncem pravěku po celém světě. Jejich účel souvisel s kultovními potřebami tamějších osídlení. Tvar Měsíčního kamene je ve srovnání s většinou menhirů netypický, přesto však i v Čechách existují podobné. Terén u kamene naznačuje, že zde mohlo být v minulosti kopáno, nejsou však známy výsledky žádného archeologického průzkumu.

Při psychotronickém průzkumu v roce 1994 bylo zjištěno vyzařování energie typické pro část menhirů, které se novodobě nazývají aktility, to jest zářící kameny. Energie kamene, která v nich vzniká, se šíří do určité vzdálenosti v podstatě všemi směry.

Název kamene je zvolen podle uměle vyznačeného půlměsíce na jeho západní straně. Takovéto části povrchu více či méně výrazné se často na aktilitech vyskytují a vžilo se pro ně označení „oko menhiru“. Jsou svým vyzařováním výrazně silnější, než okolní plocha. I jednotlivé strany kamene se v tom směru od sebe liší. Nejvíce energie má strana s „okem“, naopak užší jižní má v tendenci z člověka, který je v její blízkosti, sílu odebírat, což je pociťováno nepříjemně a vzniká dojem záporné polarity.

Nestůjte tedy u této strany zbytečně. Z aktilitu vychází několik energetických linií. Jsou to přímky přenášející sílu míst či kamenů mezi jednotlivými lokalitami. Mimo jiné směřují z Měsíčního kamene paprskovitě na Kůstrý, čestickou Kalvárii, aktilit v blízkosti Peckova, do místa, kde stojí novodobá javornická rotunda a vrchol kopce u Žihobců, na jehož svahu byly v létě 1994 jedny z prvních šumavských piktogramů v obilí.
Okolo kamene je ve vzdálenosti asi 20 m kruh záporné síly, který možná sloužil jako ochrana či vymezení kultovního okrsku kolem menhiru. Návštěvníkovi poskytuje kámen možnost posílení jeho vlastní tělesné energie, nejlépe u západní strany s „okem“. Také lze u něj vyzkoušet svou psychotronickou schopnost, či citlivost na působení jeho energii.