Helfenburk
Když roku 1351 koupili bratři Petr, Jošt, Oldřich a Jan, synové Petra z Rožmberka, od Viléma ze Strakonic statek Bavorov, potřebovali „pevného místa, odkud by poddané své i soumary tudy po zlaté stezce táhnoucí před hrabivými sousedy chrániti mohli“. Jmenovaní bratři se obrátili prosebně již roku 1355 k císaři Karlu IV., aby dovolil jim vystavět na hoře „Malošínské“ pevný zámek. První stavební etapa byla ukončena roku 1369, druhá do konce 14. století. Ve druhé polovině 15. století, za známého válečníka Václava Vlčka z Čenova, byl hrad přestavěn. Hrad měl tvar kruhu, obehnán příkopem a vysokým valem, věžovitou branou a padacím mostem. Hradní jádro ukazuje český hradní typ 14. století: dvě rovnoběžná palácová křídla svírala nádvoří, paláce jsou věžovité, o dvou patrech, v každém podlaží dvě plochostropé místnosti, oddělené příčkou, velká okna s kamennými kříži. Koncem 16. století byl hrad opuštěn.
Pohádky
Na hradě a jeho okolí se natáčely i mnohé filmové pohádky, např. Rumburakova pomsta nebo Tři životy. Chatrč čarodějnice z jedné pohádky
najdete asi 250 metrů severně od brány hradu. Obrazy minulosti Katolický kněz František Josef Sláma zapsal ve svém díle
Obrazy minulosti
starožitného města Prachatic, následující vyprávění: „Tři léta později (1650) zdržoval se tu dle Schallera, také náš starý, dobrý Balbín, co misionář, vychovávaje to divé pachole, ježto se bylo v lese u Helfenburka blíže Javornic chytilo“.
Lesní muž
Roku 1650 vídali lovci u Helfenburku mladíka, který se potuloval v podzemních chodbách zříceného hradu a živil se lesními plodinami. Když jej dopadli, zjistili, že se jedná o člověka v podobě opice, celého dlouhým vlasem porostlého, majícího nehty v podobě drápů. Nemluvil a na dotazy odpovídal jen zvuky. Přivedli ho k Bohuslavu Balbínovi do Prachatic. Ten se pokusil z divokého chlapce vychovat člověka, ale ten několikrát utekl zpět do lesů. Teprve trpělivostí a laskavostí si získal jeho důvěru; mladík u něj zůstal a naučil se mluvit. Jeho další osudy nejsou známy.
Poustevník
Na začátku 19. století žil na Helfenburku poustevník Janda. Chodil po vesnicích, kde mu dávali potraviny. Bydlel v jeskyni, kde měl lože z kamene a mechu. Lidé říkávali, že mají mezi sebou tak svatého muže. Ukázalo se však, že jeho život je jen málo svatý, a když jeho všechny neřesti vyšly najevo, zmizel z jeskyně i okolí. Jeskyni se ještě dlouho říkalo Jandova bouda.
První dubský
Žid, který je uváděn roku 1654 v berní rule, byl kramář a jmenoval se Lebel Pinwanger. Od té doby jejich počet narůstal. Židé se věnovali
převážně obchodu nebo poskytování peněžních půjček. Gutman Fandl, který se do Dubu přistěhoval z nedalekého Vlachova Březí, byl řeznický mistr. V roce 1880 v Dubu žilo 35 Židů. Měli zde i svou synagogu, později přestavěnou v rodinný dům (č.p. 10).
Židovský hřbitov byl založen nejspíše ke konci 17. století. Nejstarší náhrobky mají dataci z let 1707, 1716, 1719, 1721 a 1724 a najdeme je hned u vchodu v dolní části hřbitova. Nejmladší náhrobky jsou z let 1919 a 1940. Na náhrobek můžeš položit kamínek. Židé totiž na hroby svých
zesnulých nepokládají květiny, ale oblázky. Květiny uvadnou, kámen je blíž věčnosti.
