Znáte nebo ne? Poznejte trochu jinak…
Délka: 22 km
Borová Lada – NS Les – Vlasatá – Tvrdá – Tobiáška – Bučinská – Kvilda – NS Nelesní krajina – Starohuťská – Svinná Lada – Borová Lada
Osada Borová Lada vznikla okolo roku 1750 na soutoku Černého potoka, Vydřího potoka a Malé Vltavy. První domy vyrůstají pro dřevaře. Kaple sv. Anny na konci vsi byla postavena roku 1860. Na vrcholku nedalekého kopečku přibyl o čtyři roky později železný kříž a od něho směrem ke kapli byly vystavěny kapličky křížové cesty. Ke kapli chodili jak německy, tak česky mluvící věřící. Kaple s kapličkami byly za minulého režimu zbourány. Vše bylo obnoveno v roce 2006. Výjevy křížové cesty namalovala Olga Leitkepová, oltář do kaple zhotovil Jaroslav Krejčí ml., zvon je od firmy Rudolf Perner.
Rybí líheň na jižní straně obce při Malé Vltavě provozuje NP a CHKO Šumava. Její činnost je zaměřena na chov geneticky původních druhů ryb a posilování jejich populací.
Na okraji areálu sovích voliér poblíž centrálního parkoviště je umístěn vstupní objekt, který návštěvníkům poskytuje informace o prezentovaných druzích. Návštěvní trasa mezi jednotlivými voliérami vede po dřevěné stezce s rozšířenými pozorovacími místy.
Ve Svinných Ladách, stojí informační středisko národního parku. Poblíž začíná i Naučná stezka Chalupskou slatí. Stezka je doplněna informačními tabulemi a je zakončena vyhlídkovou plošinou. Z ní se nabízí výhled na největší rašelinné jezero v republice. Místo bylo v minulosti narušeno ruční těžbou rašeliny. První záznamy o těžbě spadají do druhé poloviny devatenáctého století. Po vysušení sloužila rašelina coby stelivo, později jako topivo.
Ve velkém se začala rašelina z Chalupské slatě těžit po vybudování františkovské papírny v roce 1895. Od roku 1991 spadá Chalupská slať do I. zóny národního parku. Chalupská slať představuje přechodný typ mezi údolními vrchovišti vytvořenými podél Vltavy a Křemelné a horskými vrchovišti z náhorní plošiny šumavských plání. Osobitý ráz získala Chalupská slať díky tomu, že se vyvíjela na okraji šumavských plání v nižší nadmořské výšce, s menšími ročními srážkami, vyššími průměrnými teplotami a za poněkud odlišných hydrologických poměrů v údolí. Na plovoucích ostrůvcích se vyskytuje řada vzácných druhů rostlin, např. blatnice bahenní, ostřice chudá a rosnatka okrouhlolistá, na okrajích jezírka pak suchopýr úzkolistý. Na vlastním rašeliništi najdeme klikvu bahenní, kyhanku sivolistou, šichu černou, černýš luční a suchopýr pochvatý.
Okolo Kvildy procházíme naučnou stezkou Nelesní krajina. Po odlesnění se zde hospodařilo na malých políčkách, pěstovaly se zde základní plodiny jako brambory, zelí, oves, žito. Po vysídlení původního obyvatelstva na těchto neobhospodařovaných polích vznikly bohaté luční biotopy s výskytem mnoha vzácných druhů rostlin (hořec panonský, prha arnika) a živočichů (v kamenných snosech zmije obecná, různé druhy hmyzu, pavouků apod.)
Šetrná zemědělská údržba krajiny je dlouhodobě nejjistějším prostředkem pro zachování těchto cenných druhů a společenstev vázaných na bezlesí.
Tobiášova huť postavená roku 1796, nese jméno svého zakladatele Tobiáše Rafaela Adlera. Stála na odlehlém místě, vzdáleném tři kilometry jihovýchodně od Kvildy, byla dle farní kroniky posvěcena v úterý 22. listopadu téhož roku. Byla tedy postavena v místech, kde již roku 1765 marně žádal o povolení ke stavbě Benedikt Adler. Sklářská huť stála na vyvýšeném místě v nadmořské výšce 1 100 metrů, nad pravým břehem potoka Bučina, na západním svahu Stolové hory (Tafelberg, 1 254 m n. m.). Odtud pramení i jiné označení hutě Tafelbergglasshütte. V soupisu obyvatel Kvildy z let 1801-03 je sklárna uváděna pod č. p. 53, nejčastěji s názvem Antonia Hütte, Antonínova huť, podle jména zakladatelova syna, roku 1799 uváděného jako sklářského mistra. Vyrábělo se zde, kromě páteříků, i duté malované sklo. Byl zde zaměstnán jeden brusič a dva malíři skla. Jedním z malířů skla byl Franz Oppitz. Výrobky byly určeny především na vývoz. Tobias R. Adler zemřel 26. srpna 1810. Výroba skla zde pomalu končí vypršením nájmu a snahy Antonína o její obnovení nebyly zřejmě naplněny. V roce 1816 jsou Antonín Adler s ženou Julianou a dvěma dětmi ze soupisu obyvatel Kvildy vyškrtnuti.
Klikem na mapu se otevře přesné trasování
