Kilian Nowotny
Kilian se narodil jako páté dítě Josefa a Petronilly Nowotnych v chalupě na Pláních č. p. 88. Jeho otec si přilepšoval pašováním nedostatkového zboží do Čech a bylo nasnadě, že s touto činností seznámí i svého synka Kiliana. Vždyť, jak se tradovalo, pašeráctvím se v rodině zabývali už čtyři předchozí generace. Chlapce zasvěcoval do tajů pašeráctví už od jeho devíti let. Samozřejmě krom pašování chodil mladý Kilian i do školy, do obecné v nových Hutích, tenkrát tedy do Kaltenbachu, řezníkem se vyučil ve Vimperku. Po vojně v Českých Budějovicích se oženil s Theresií Pfeifer, rovněž z Plání. Na rozdíl od velké části novohuťských obyvatel nebyl před a za II. světové války příslušníkem žádné politické strany či hnutí. V roce 1940 narukoval k mariňákům, ale od roku 1943 do roku 1945 byl vězněn Angličany a poté Francouzi. Ke konci války z vězení uprchl. Konec války ho zastihl v Bavorsku, odkud se na Šumavu již nevrátil. Tedy nevrátil natrvalo. V roce 1946 za nim přišla i manželka s dcerami. O rok později otvírá v Röhrnbachu obchod se dřevem. Jeho znalosti příhraničního terénu se donesly samozřejmě americké CIC, pro kterou začíná roku 1948 pracovat. Kromě úkolů zadaných CIC si přilepšoval i svými soukromými akcemi, kdy pašoval zboží a převáděl osoby.

Poslední cesta přes hranice
5. 5. 1950 převáděl Kilian Nowotny skupinu z Bavorska do Čech. Spolu s kolegou Otto Grabmüllerem převáděli do Čech účetního Rudolfa Veselého, který si šel pro svou manželku a dcerku, a zběha od STB Bohumila Beneše, který se vracel pro svoji maminku. Jako variantu cesty si vybrali tu s přebroděním Vltavy kousek nad papírnou ve Františkově. Po překonání Vltavy však byli spatřeni hlídkou, která po nich za šera začala střílet. Střelou byl údajně postřelen jeden ze skupiny, ta ovšem zmizela v lese. Údajně postřelený Nowotny utekl zpět do Bavor, druhý den byl zadržen Beneš a 8. 5. zbylí dva pronásledovaní.
Následovaly přísné tresty. 29letý Veselý byl odsouzen na doživotí, propuštěn po 14 letech na podmínku, po roce 1968 zůstal s rodinou v Rakousku. Otto Grabmüller odsouzen na 20 let. V roce 1960 byl propuštěn s podmínkou na amnestii. Bohumil Beneš byl odsouzen k trestu smrti a v roce 1951 popraven. Nowotny se jako jediný vrátil zpět do Bavor. Sám tvrdil, že nikdy zraněn nebyl. Pravdou je, že od této události již nepřeváděl a dožil svůj život v poklidu kousek za bavorsko-českou hranicí.
Příběh Kiliana Nowotneho, samozřejmě ideologicky přepracovaný, se stal inspirací Rudolfu Kalčíkovi k napsání románu Král Šumavy, který byl i později zfilmován.

Kanál 54
Cesty, které k překročení hranice používal bývaly různé. Nejznámější se stala cesta, která začínala za bývalou hospodou manželů Koubových „U Sloupu“ nad Vimperkem, popřípadě níže u bývalé cihelny, kde stála chalupa Josefa Peka a pokračovala kolem Městských Lad k Medvědímu potoku, kolem Michlovy Hutě mezi vrchy Kamenná (1 101 m n. m.) a Bukovec (1 099 m n. m.), okolo Nového Světa přes Novosvětskou slať a pod Janskou horou (1 112 m n. m.) k Františkovu. Tady musel převádějící s převáděnými přebrodit Teplou Vltavu (eventuelně přejít přes jeden ze čtyř můstků) a pokračovali dál mezi Stolovou (1 254 m n. m.) a Stanovou horu (1 159 m n. m.) směrem k Bučině. Tu obešli zprava po svahu Stráže (1 308 m n. m.) a v sedýlku nad prameny Vltavy překonali státní hranici. Tato cesta byla označována pohraničníky jako Kanál 54.
Nejnebezpečnější místa byla tam, kde trasa procházela loukami, pasekami, křižovala silnice nebo, kde míjela stavení. Ve Františkově bylo několik opuštěných domků a skalka zvaná Biertopf, odkud měli SNB a pohraničníci, výhled na louku, přes kterou také někdy trasa vedla. Na konci louky u lesa byl v roce 2004 odhalen pomník převaděčům.