Po opravdu tajemných místech a nejkrásnějším šumavském rozhledu
Délka trasy: cca 15 km
Lenora (ž.st.) – Rechle – Kaplice – Idina Pila – Boubínský prales – Zátoň – Lenora
Na úpatí vrchu Boubín je známý prales s jezírkem. Jezírko bylo vybudováno roku 1836 a sloužilo jako nádrž k plavení dřeva do lenorské sklárny. Na hrázi leží torzo Vidlicového smrku, který byl poražen v roce 2005 už jako odumřelý. Prales je chráněn již od roku 1858, i když oficiálně byla rezervace vyhlášena až v roce 1933. Zásluhu na zřízení má vimperský knížecí lesmistr Josef John. Nejstarší stromy jsou staré 300–400 let. Král smrků, který padl v roce 1970, měl obvod 508 cm, výšku 57,2 metru a objem 30 metrů krychlových. Dnes je jádro pralesa oploceno a nepřístupno.
Na Boubíně žili i poustevníci. Založení Kaplice u Zátoně se připisují poustevníkovi, který měl poustevnu na západním úbočí Dlouhého hřbetu. Údajně objevil v potoce, vytékajícím z pralesa, zlatý písek. Rýžovníci, kteří se pak do míst vypravili, založili osadu, které bylo dáno jméno Kaplice podle kaple, v níž poustevník sloužil bohoslužby. Kapli nechal postavit v roce 1404 Zikmund Huler, podkomoří krále Václava IV. Dnes není po kapli ani památky.
Idina Pila byla založena roku 1862 Janem Reifem a sloužila ke zpracování rezonančního dřeva určeného pro výrobu hudebních nástrojů. Byla pojmenována po manželce knížete Adolfa Josefa ze Schwarzenbergu Idě. Dnes je v jednom z objektů sezónní informační středisko NP Šumava s expozicí zaměřenou na historii Boubínska, Boubínský prales, historii zpracování dřeva v okolí Boubína, faunu a flóru Boubínska.
Zátoň byla majetkem pánů z Husi. Od roku 1581 zde byl poplužní dvorec, v roce 1750 přibyl lovecký zámeček. Sem jezdili Schwarzenberkové se svými hosty na podzimní hony. Malíř Alfred Kubin zde vytvořil cyklus grafik.
Lenora byla založena jako sklářská osada při huti roku 1834 Johannem Meyrem. Dodnes tady stojí zámeček sídlo majitelů skláren. Siegfried Kralik, rytíř von Meyrswalden, další z majitelů sklárny, si na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století postavil nový panský dům, zvaný vila. Projekt vily ve stylu klasicismu vypracoval vídeňský architekt Percy Arthur Faber. Dnes je v objektu mateřská škola. V obci je i sklářské muzeum se zaměřením na místní sklo. Turistickou atrakcí je veřejná pec na chleba, ve které se peče každou poslední sobotu v měsíci. Krytý dřevěný most pod Lenorou sloužil k zadržování plaveného dřeva. Nad obcí stojí památník A. Hartauera (1839–1915), autora písně Tam v krásné Šumavě, který v Lenoře nějaký čas pracoval.
I Hliniště bylo založeno Schwarzenberky jako kolonizační ves. Stojí tu pěkná opravená kaplička. Adolf Hejduk o Hliništi napsal: „Ještě západněji u silnice skrývá se v stínu statečných javorů třinácte skrovných domků vesničky Leimgrub, ta, kdyby nebylo pošty, která denně z Kunžvartu do Vltavice Horní a nazpět malým vozíkem rachotí, nevěděla by ani, že jinde také jsou lidé.“
Klikem na mapu se otevře přesné trasování
