Věděli jste, že ve Františkově bývala německá podzemní továrna? A víte kde je Františkov?
Kvilda – Borová Lada – Švajglova Lada – Lipka -Michlova Huř – Paseka – Nové Hutě – Šindlov – Nový Svět – Borová Lada – Knížecí Pláně – Bučina – Prameny Vltavy – Kvilda
Délka: 50km
Historický pramen Vltavy, resp. Černého potoka, jak se často horní tok Vltavy nazývá, najdeme na jihovýchodním svahu Černé hory (1315 m). Tento pramen označil v roce 1840 mineralog Národního muzea Maxmilian Zipp. Pramen a jeho okolí od té doby prošli mnoha úpravami. Dnes je voda přiváděna do kamenné jímky, obehnané dřevěným zábradlím, trubkou. Pramen hlídá dřevěná socha Vltavy s klíčem, dílo řezbáře Davida Fialy. Pramen není ovšem jediný, jedná se vlastně o rozsáhlé prameniště. V letech 2010-12 byla v provozu naučná stezka k jinému prameni, který vyvěrá asi 200 metrů od toho historického. Tento pramen nejspíše vytéká na povrch umělým kanálem ze zavaleného středověkého dolu na stříbro. Dodnes jeho voda obsahuje velké množství stříbra, které údajně působí blahodárně na mužskou potenci.
Ves Bučina byla založena ve 2. polovině 18.století (1790). Název Buchwald byl odvozen od německého Die Buche = buk. Obec měla od roku 1849 své starosty. Na počátku 20. století zde žilo 392 Němců a pouze 4 Češi, byla zde obecná škola, spořitelna. V roce 1930 zde žije 316 Němců a 29 Čechů. V létě 1922 Bučinu navštívil malíř Josef Váchal, zažil tu místní svatbu, která ho nadchla krásnými starými valčíky a mazurkami. V rychtářově domě se roku 1858 narodil básník a spisovatel Johann Peter, po jeho smrti v roce 1935 byla na jeho rodný dům umístěna pamětní deska. Po znepřístupnění hraničního pásma byl dům zlikvidován. V roce 2015 pak byl znovu odhalen spisovatelův pomník.
V roce 1956 vesnice srovnána ze zemí. Zůstal jen Pešlova chata coby rušička svobodné Evropy a kasárna. Při jasném počasí jsou z Bučiny nádherné výhledy na Alpy! Hraniční přechod pro pěší byl znovuotevřen v roce1991. Hranici tvoří potok Čertova voda, jehož vody jsou odváděny do Dunaje. Ruiny bývalé Pešlovy chaty byly zbourány v roce 2003 a na stejném místě byl postaven Hotel Alpská vyhlídka. Obnovena byla i Fastnerova kaplička.
Po odsunu německých obyvatel z Knížecích Plání byl kostel sv. Jana Křtitele, postavený v roce 1864, odstřelen a hřbitov zničen. Po roce 1989 byl hřbitov byl zásluhou Hanse Baiera, rodáka ze sousedních Chaloupek, obnoven a za účasti 700 lidí v roce 1992 slavnostně vysvěcen. V místě bývalého kostela byl postaven velký kříž a před schody umístěn kovový malovaný alianční erb Josefa ze Schwarzenbergu a Idy z Lichtenštejnu, který byl po požáru kostela roku 1912 umístěný nad hlavním vchodem. Dochoval se i pomník padlým z obou světových válek. Od hřbitova se nabízí pěkný výhled na kamenný vrchol Luzného. Památný sloupek, připomínající vyvázání z nájmů, s vytesanými symboly šumavských hor (sekera, krumpáč a smrk), dodnes připomíná historii obce. Na rozcestí cest na Borovou Ladu a Strážný je možné občerstvení v penzionu Hájenka.
Na kraji louky nad bývalou Švajglovou Ladou je Alpská vyhlídka, opět s pěkným výhledem na Alpy. Nedaleko stojí i památný buk.
V horské rekreační osadě Lipce bývalo významné vlakové nákladiště dřeva. Turista tady může využít možnosti občerstvení nebo dopravy vlakem.
Dnešních pár chalup Michlovy Hutě nenasvědčuje tomu, že zde na přelomu 17. a 18. století pracovala tehdy nejlepší sklářská huť v Čechách. Vděčila tomu Michaelovi Müllerovi, svobodnému skláři z Javorné, který ji koupil v roce 1671. Müller zdokonaluje výrobu a roku 1683 zde jako první začíná vyrábět křišťálové sklo. Typické je jeho zdobení rubínovými vlákny. Vyráběl zde různé druhy sklenic a s úspěchem je vyvážel do Vídně, Moskvy či Itálie, Španělska a Holandska. Na obchodu s výrobky se podílel i Michaelův syn Johann, který jako obchodník se sklem ve Vimperku, cestoval s otcovým sklem přes Turecko dál do Asie.
Osada Nové Hutě vznikla kolem sklárny založené v roce 1801 majitelem zdíkovského panství hrabětem Sickingenem. V pronájmu ji měla rodina Meyrů a později Kraliků. Po jejím zrušení v sedmdesátých letech 19. století se tady vyráběly fosforové sirky, později švédské zápalky. Na začátku 20. století zde žilo přes 2 000 obyvatel. Z Nových Hutí pochází Otto Herbert Hajek (1927–2005), významný německý sochař. Obci dominuje neslohový kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova z let 1895–1901. Dochoval se i pěkný hřbitov.
V roce 1780 bydlelo v Šindlově a v sousedních Pasekách šest rodin dominikálních kolonistů. Likvidaci šindlovských a paseckých chalup po druhé světové válce přežila krásná šindlovská kaplička. Na bývalých pastvinách pod vsí je dnes přírodní rezervace s výskytem jalovce obecného.
Nový Svět byl založen jako dřevařská vesnice v roce 1752. V obci stával pozdně barokní kostel sv. Martina. Ten byl i s přilehlým hřbitovem zlikvidován v sedmdesátých letech 20. století. V roce 2008 byl znovu vysvěcen obnovený hřbitov. U vchodu na hřbitov je umístěn kamenný památník se skleněným středem, který připomíná jména osad, jejichž obyvatelé jsou na hřbitově pohřbeni a existenci bývalého kostela a hřbitova. V roce 2010 byly obnaženy základy zdiva bývalého kostela a plocha zplanýrovaná.
V prostoru bývalého presbytáře byl umístěn kamenný oblouk se skleněnou plastikou od výtvarnice Vladěny Tesařové, znázorňující sv. Martina a kamenný stůl, představující hlavní oltář. V prostoru bývalé kostelní lodi byly pak symbolicky umístěny dvě kamenné lavice.
Sklářská huť ve Františkově se nejdříve nazývala U pivního hrnce, podle tvaru místní skály. Po ukončení sklářského provozu koupil budovy Jakob Kraus a zřídil zde papírnu. Postavil zde i vodní elektrárnu, která dodává proud do sítě dodnes. Za druhé světové války tady vězni vyráběly náhradní díly pro německá letadla. Vedla tudy i známá převaděčská trasa zvaná Kanál 54. Nejznámějšímu převaděči Kiliánu Nowotnemu se toto místo stalo málem osudné, byl zde postřelen pohraničníky. Podle jeho příběhu, dobově přibarvenému, natočil Karel Kachyňa film Král Šumavy. Pod Františkovem vpravo za mostkem přes Teplou Vltavu byl postaven pomníček všem převaděčům přes hranice.
Kvilda, resp. les Gefilde, je zmiňována již v roce 1345, kdy vydal král Jan Lucemburský glejt synům píseckého správce Tomášovi a Janovi, ve kterém se píše, že tento les je v jejich držení i s užitky kovů, budou-li nalezeny. Právě oni měli začít s rýžováním zlata na Jezerním potoce. Dodnes jsou v těchto místech patrny tzv. sejpy – hromady propraného materiálu. Pro další rozvoj vsi měla zásadní význam měla Horní zlatá stezka, která tudy procházela. Po požáru byl v letech 1892–1894 postaven nový kostel stavitelem Janem Štěrbíkem z Vimperka.
Zničený zdejší hřbitov, známý z filmu Král Šumavy, byl v 90. letech pietně upraven. Kvilda proslula v první polovině 19. století malbou na vnitřní stranu zrcadel. Známým rodem byla rodina Lukschů z Vydřího Mostu čp. 99, která se věnovala kamenictví. Na zmiňovaném hřbitově jejich práce snadno poznáte. Stálá expozice historie Kvildy a Bučiny je umístěna v 1. patře obecního úřadu v bývalé školní třídě. O patro výše je galerie. Informační středisko NP Šumava bylo v roce 2012 rekonstruováno a zmodernizováno.
Kousek za Kvildou bylo nedávno otevřeno návštěvnické centrum NP Šumava, které je věnované jelenům.
Klikem na mapu se otevře přesné trasování
